Ach jo. Rozbila se mi tužka s Pikachuem. Naše dovolená je zas úplně jiná než před pár dny.
Včera jsme dojeli do malého městečka San Roque, asi na půl cesty mezi Malagou a Cádizem. Jak jsem se dozvěděli v tamní "Oficina de Turismo", která byla, kupodivu na rozdíl ode všech ostatních tady, otevřená a pán v ní mluvil dokonalou angličtinou s těžkým britským přízvukem (asi z Gibraltaru), jediný normální hotel ve městě je Atrium, je to tam sice dražší, ale je to tam velice pěkné a stojí to za to. Na začátku se tam tvářili, že to bude za 45€ na noc, ale po připočtení daně a snídaně byl za 60€. To prostředí ale stálo fakt za to. Připadala jsem si tam jak v nějakém románu od Charlese Dickense. A když se večer v hale sešli všichni ti "angláni" a pan majitel tam s nima posedával, popíjel whisky a pokuřoval, byl jako opravdový pan Pickwick. Všude se jakoby ledabyle povalovaly různé starožitné předměty, které měly něco společného se starou dobrou Anglií, nebo s golfem. Na podlahách byly 3 cm vysoké koberce a všechno tam vonělo jako na zámku. Na krbové římse samozřejmě nechyběly fotografie a ručně malované podobizny dětí a příbuzných majitelů. Prostě úplně jiný svět. Na snídani přišly staré dámy v elegantních šatech, ověšené těžkými zlatými šperky a říkaly si: "Oh, good mornig, darling! How are you today? Isn't it lovely weather outside?" Prostě dobrý.
Inu, angláni mne taky nějak nezaujali. Ta jejich nehraná upřímnost... A v tom nóblhóch hotelu měli tyšice kmárů. Jatka.
Pamětihodnosti městečka jsme měli prohlédnuté za 30 min, moc tam toho nebylo a všechno bylo zavřené, tak jsme si to vyfotili a jeli jsme na výlet na sever. Do Jimény a Castellaru de la Frontera. To bylo něco fantastického! Byli jsme tam poměrně pozdě - asi od 18,00 do 21,00h, nebylo už vedro a nikde žádní lidé. Na obou místech krásné staré hrady z dob, kdy na území Španělska ještě vládli Arabi. Úžasná příroda, Petr byl uchvácený z cesty, která tam vedla. Prý na kolo by to byl ráj. No, já to nedokážu posoudit, ale cyklistů tam jezdilo celkem dost. Strašlivé serpentiny. Na jednom odpočívadle za Jiménou jsme si dali výborné saláty - Petr s mořskýma potvorama a zeleninou, já bramborový s česnekovou omáčkou.
Když jsme se vrátili do San Roque, šli jsme se ještě před spaním trochu projít a protože bylo pěkné světlo, snažila jsem se fotit všechno možné. Mimo jiné, jsem si taky vyfotila místní policejní stanici a byla jsem při tom viděna. Normálně k nám přiběhnul přes půl náměstí chlap, vytasil policejní průkaz a žádal si pasy. Myslela jsem, že se do nich trochu mrkne, udělá tytyty a nechá nás jít. Nenechal. Pasy si vzal a šel s nima na strážnici, kde jsme pak asi 20 min seděli a čekali na verdikt, jako kdybychom spáchali trestný čin. No, nakonec nám pasy vrátil, udělal tytyty, řekl, že se to nesmí, ale že jsme OK a pustil nás. Fotku ale vymazat nevyžadoval. Logika! Asi potřeboval vykázat nějakou činnost. Ještě, že jsme ty pasy měli s sebou. Třeba by pro ně s námi chtěl jít do hotelu a to by byla strašná ostuda. Ještě horší scénář si maloval Petr, který se bál, že nám zabaví a znehodnotí celou kartu s fotkama od začátku naší cesty. Ještě, že mi to neřekl tam. To bych se asi nervově zhroutila!
Dneska ráno jsme zvedli kotvy, mrkli se ještě do tamního toreadorského muzea, které bylo konečně otevřené, zadarmo, ale nic moc. A pak už jsme frčeli zas na západ, směr Cádiz. Zastavili jsme se v nejjižnějším městě Španělska - v Tarifě. A tam jsem také dneska poprvé v životě smočila nohy v Atlantickém oceánu! Byla to nádhera. Za mořem byla vidět už Afrika, konkrétně hory v Maroku a byl tam překrásný, jemný, žlutý píseček navátý zřejmě z africké pouště. Moře je úplně tyrkysové. Byli jsme také na molu, kde, když se otočíte doleva (teda záleží, kterým směrem zrovna jdete), vidíte Středozemní moře a na druhou stranu už je Atlantický oceán. Nádhera! Také jsme navštívili za 1,80€ místní hrad, ale musím říct, že teda nic extra.
Teď jsme asi tak 30 km před Cádizem. Rozhodli jsme se tu strávit ještě jednu noc, protože by tady alespoň podle mapy mohly být celkem zajímavé věci k vidění. Ale přijeli jsme asi ve 14,00h, samozřejmě jediná turistická kancelář zavřená. Když nám v jednom ** hotelu nabídli celkem luxusní pokoj za 40€ a o kus dál v zaplivaném hostelu pokoj za stejnou cenu, a já navíc zjistila, že mi začínají červenat ramena a ruce, rozhodli jsme se pro hotel a uvidíme, co dál. Zdá s, že zde právě začíná sezóna a bude čím dál tím těžší se někde normálně ubytovat za rozumnou cenu a třeba i navíc dní. No, v každém případě za týden už jedeme domů a vzhledem k tomu, jak tenhle první rychle uběhnul, musíme toho ještě spoustu stihnout.
